Někde jsem kdysi slyšela, že tanec je jazyk Bohů. S tím se ztotožňuji. Je to jazyk beze slov. Tancem někdy můžeme vyjádřit mnohem více, než „pouhými“ slovy.  Můžeme tak svobodněji vyjádřit vlastní emoce, pocity, touhy a vášně, ale i vzteky, frustrace, smutky.... Na rozdíl od slovní komunikace, kde nám tok slov řídí hlavně naše mysl, která nám často díky všerůzným programům vytvořených v průběhu našeho života, nedovolí vyjádřit vše potřebné, vše, co „máme právě na srdci“, při tanci nám náš ať už monolog nebo dialog řídí právě ono. Naše srdce.  Můžeme tak vstoupit do větší hloubky upřímnosti, a to jak sama k sobě, tak k ostatním.  A tak poléčit uvnitř sebe vše potřebné.

​

Zároveň je tak prožitkový tanec obrovským dobrodružstvím samoléčby všech našich bloků, limitů, bolestí a zklamání v radosti rytmu a pohybu, poznáváním našeho vlastního já, toho skutečného a možná ještě nikdy nepoznaného, našeho vlastního jedinečného ženství. A poléčené zdravé ženství  znamená štastnou ženu.

​

Že ten pocit neznáš?  

​

Přijď i ty vyzkoušet ten pocit a být prostě ŠŤASTNÁ V TANCI.