Šťastná Chvíle aneb O mně

Tato sekce měla být původně „O mně“. Nějak ale necítím potřebu rozepisovat se zde o mém životě, co ho formovalo atd. atd.... to si jistě sami dozvíte při osobních setkáních na terapiích či v lekcích, v ten pravý čas a pravé míře, jak si to přirozenost bude žádat. Věřím, že každý z nás má život jedinečný po svém, každý z nás píše svůj vlastní autentický "bestseller". Tak tedy, více, než zde „O mně“ psát, se o mně dozvíte z mých jednotlivých popisů a přístupů k jednotlivým terapiím a tématům. Nicméně, tak, jako věřím, že si vybíráme naše vlastní jména, nesoucí určitou energii a poselství pro náš následující život zde ve „hmotě“ ještě před narozením, stejně tak věřím, že název jakéhokoli projektu, příběhu je naprosto zásadní a důležitý. Nese totiž toto poselství a energii k těm, pro které může být nejvíce užitečný, svým posláním a významem zaštiťuje tak celou svoji filosofii a záměr.

Tedy zde tři důvody pro Šťastnou Chvíli:

1. Kdysi mi jakási numeroložka sdělila, že mi mé příjmení, ač tak pozitivně znějící, může, dle „numerologických tabulek“, poměrně ztěžovat život. Pokud ho však neuchopím jako výzvu. Jako poslání. Když tedy došlo na rozhodování o názvu, který by zaštiťoval všechny moje terapie, začalo si moje příjmení jaksi „dupat“ svou (ačkoli původně měl být název zcela jiný!).

Krůček po krůčku se však Šťastná chvíle sebevědomně prodrala až na světlo světa a připomněla mi i dětské nadšení z jistého příběhu, který jsem jako dítě milovala.

2. Šťastná Chvíle – inspirace přichází z krásného dobrodružného příběhu knihy MINEHAVA – Šťastná Chvíle, od Eduarda Štorcha (jistě mnozí pamatují na školní četbu ála Lovci mamutů, Osada havranů aj.).

3. Co říci na závěr? Slovo „Chvíle“ ve mně evokuje odpoutanost, snad i pomíjivost, což je svým způsobem osvobozující...

Ježíš říkával: „I toto pomine..“ . Já říkám: „ Život je jen chvíle..“.... No, je jen na Vás, jaká bude!!!!!!

Vaše příběhy, nejen ty vepsané vaší myslí do vašeho těla, budu číst s hlubokým respektem a ctí.

Vaše Šťastná Chvíle,

Soňa Šťastná

Minehava, pravěká žena, léčitelka, bylinkářka, pozdější vědma, je unesena ze svého kmene bojovníkem, aby se stala jeho ženou. Ve stejné chvíli však vypuká v oblasti mor a nevyhýbá se ani ubohé Minehavě, kterou nakonec její násilnický únosce vyhazuje z lodi a zbaběle ujíždí. Minehavu, odsouzenou k jasné smrti, však vyplaví řeka na její břeh, kde ve smrtelných horečkách a bezvědomí stráví ve vodě celé tři dny a noci. A světe div se – Minehava tak PŘEŽÍVÁ MOROVOU RÁNU!!!! Studená voda zkrotila její smrtelné horečky a zápal a probrala ji k životu. To, co mělo směřovat k její jasné smrti, ji nakonec zachránilo život a zanechalo Minehavu sice slabou, ale pevnou a živou na Zemi.
Minehava poté dál putuje zemí, hledá nový domov, až nakonec zakotví v Osadě Sokolů a provdává se za Sokolí Oko, budoucího náčelníka kmene a jako zkušená léčitelka a znalkyně přírodních zákonů a moudrosti působí jako uznávaná Vědma.

Její příběh pro mne byl v určitém věku nejen inspirací, ale také útěchou a motivací, její přežití smrtelné nemoci ve studené řece ve mě vyvolává veliký respekt k síle a inteligenci přírody, probouzí ve mne tak oné vnitřní dítě a jeho ničím nenarušené nadšení, odvahu a energii, která léčí, hladí, otevírá dveře do tolika světů....